V Brooklynu roste strom

Nastává čas dovolených. Pojeďte se mnou na delší výlet prostřednictvím četby. Cílem naší cesty se stane Brooklyn na počátku 20. století, protože V Brooklynu roste strom. Tak se jmenuje kniha od Betty Smithové, která se mi náhodou dostala do ruky minulý rok na dovolené, a její příběh mě okouzlil.

V betonové šedi, špíně a bídě si dere cestičku ke slunci houževnatý stromek. Představte si to. Je v tom symbolika, jak asi tušíte. Seznámíme se s hlavní hrdinkou Fanynkou Nolanovou, která vyrůstá v nedostatku, často má hlad, je jí zima, sbírá odpadky na ulici, aby vydělala několik centů. Rozmýšlí se, zda si koupit bonbón, anebo přispět do rodinné pokladničky. Tráví čas bez drahých hraček, bez elektřiny, bez televize, bez internetu. Moc ráda čte, schopnost číst považuje za velké bohatství a dala si předsevzetí, že si každý den přečte jednu knihu. Ráda fantazíruje a píše kompozice, škola a vzdělání pro ni hodně znamená. Maminka je velká umělkyně v tom, jak se snaží uživit celou rodinu. Tatínek je snílek, alkoholik a jednou z mnoha skvrn na rodinné pověsti. Ale děvčátko, které nic jiného nepoznalo, považuje to, co má, za dobré. Má Brooklynské prostředí a svou rodinu velmi rádo. Podaří se Fanynce protlouct se na střední školu?

Kniha vyniká pozitivně laděným vypravěčským stylem a laskavým humorem. Nejvíce na mě zapůsobilo líčení chutí a úsilí při shánění jídla, v kterém krámě nejlépe pořídit kterou potravinu. Nechybí barvité popisy přípravy vydatných pokrmů z oschlého chleba. Velký význam v domácnosti Nolanových hrála káva. Voňavý teplý nápoj, který často nechutnal, ale zahřál. Ráno uvařené kávy bylo dost na celý den a znamenalo to mnoho, mít aspoň tu možnost nalít si ji do hrnečku, když nebylo k jídlu nic jiného. Nevypitou kávu Fanynka vylévala a dopřávala si tak luxusní pocit plýtvání.

Po návratu domů jsem se o knihu a autorku více zajímala a dozvěděla jsem se, že 1. vydání originálu vyšlo v roce 1943. V roce 1945 vznikla také filmová adaptace románu. České (2.) vydání je z roku 1970.

Osudy Fanynky a členů její rodiny mě nejednou donutily k pousmání a zamyšlení. A ještě nějakou dobu si je budu pamatovat.