Zdeňka Pospíšilová

Narodila jsem se 5. října 1987 v Boskovicích.

Krajina Malé Hané je krajinou mého dětství. Po gymnáziu jsem se zaměřila na studium španělské filologie, které mě zavedlo do Španělska. Jeden semestr jsem studovala na Universidad Autónoma v Madridu. Bydlela jsem v městečku Leganés a španělštinou jsem přímo žila, zamilovala jsem se do toho jazyka a života. Nakonec jsem se vrátila do České republiky, abych se vdala. Bydlíme s manželem v Brně v městské části Starý Lískovec a naše dvě děti se jmenují Lucie a Lukáš. Až jako máma jsem absolvovala obor Informační studia a knihovnictví na FF MU s bakalářskou prací na téma František Halas a mladá poezie: komentovaná bibliografie kulturního jevu a jeho tradice. Vyzkoušela jsem si práci v laboratoři, v čokoládovně, v tiskárně, v nakladatelství, v knihkupectví, u pokladny v supermarketu, v archivu, na univerzitě či ve školní knihovně.

Od gymnázia se věnuji vlastní tvorbě poezie. Publikuji na literárním serveru Písmák, kde od roku 2016 patřím k redaktorům poezie. Uspěla jsem v několika literárních soutěžích: Hořovice Václava Hraběte 2012 (druhé místo), Literární Haná 2012 (první místo), Literární Varnsdorf 2016 (čestné uznání), Literární soutěž Františka Halase 2016 (uznání poroty), Seifertovy Kralupy 2019 (první místo a cena města Kralup),...
 
Moje verše se objevily v časopisech Tvar, Divoké víno, Host, na záložkách vytištěných Knihovnou Jiřího Mahena v Brně u příležitosti festivalu Den Poezie v roce 2015 a na webu Nedělní chvilka poezie. V červenci 2017 jsem měla tu čest sekundovat na Měsíci autorského čtení po boku Věry Rosí a Zuzany Gabrišové. Od roku 2017 jsem členkou divadla hudby a poezie Agadir. Moje debutová básnická sbírka Luz adentro se vyklubala na světlo péčí nakladatelství Literární salon.

Můj manžel o mně říká, že jsem mile výstřední.
 
Dřív jsem hýřila zálibami a přitom se pořád hledala. Nakonec rodinná pouta našla mě. Poznávat svět spolu s dětmi je něco, co neomrzí, pomáhají mi všímat si maličkostí, které bych třeba jinak přehlédla. Mají úžasnou fantazii, nevyčerpatelnou energii, smysl pro dedukci a intuitivní slovotvorbu. Je to pro mě zábava navazovat na takové podněty, přetavovat radosti, starosti a únavu do veršů. Někdo fotí nebo maluje. Já píšu a tvořím momentky. Řídím se citem, zněním, hraji si se slovy. 

Děti mi začínají pouštět ruce a cíp sukně. Sbíráme spolu kamínky na cestě. Poezie je ta cesta. Poezie je mystérium. Poezie se dotýká mého života. 

Nevím, kam ta cesta vede, ale jsem si jistá tím, že na ní chci být.