Výzvy ISKM03

Výzva: seznámení s Nakladatelstvím Kmen

Tuto výzvu jsem využila k naplnění vlastního dlouhodobějšího zájmu o malinké a téměř neznámé nakladatelství, které dle oficiálních údajů sídlí v Křenovicích. O jeho existenci vím přibližně od roku 2017 a považuji za vhodné zmínit také sdružení pojmenované Výbor národní kultury, skrze něž jsem se o nakladatelství dozvěděla. VNK působí v Praze a v Brně, ušlechtile propaguje hodnoty české národní kultury a v mnohém s ním jako básnířka a filoložka sympatizuji.

Vzhledem k aktuálním podmínkám, rozptýleným mantinelům zadání a specifickému charakteru nakladatelství nebylo možné uskutečnit fyzickou návštěvu vydavatelského podniku, nicméně spisovatelka a výtvarnice Ivana Blahutová, která je jednou ze dvojice osobností zaštiťující Nakladatelství Kmen, velmi ochotně reagovala v e-mailové korespondenci na mé dotazy, podrobně popsala typický proces redakční a korektorské práce a komunikace s autorem, a laskavě mi poskytla ukázky několika fází čistopisů.

Nakladatelství Kmen bylo založeno roku 2015 a představuje je spolu s již jmenovanou Ivanou Blahutovou ještě prof. MUDr. Michael Doubek, Ph.D. Dosud přivedli na svět 29 knižních titulů. Pečlivě si rukopisy vybírají pro uměleckou kvalitu, která pro ně hraje hlavní roli. K jejich "kmenovým" autorům patří například Bedřich Stehno, Michal Černík či Petr Žantovský. Osobně mezi jejich počiny mimořádně oceňuji výbor z básnického díla Hanuše Bonna s názvem Rozeklaný čas. Tento autor debutoval sbírkou Tolik krajin (1936) v edici První knížky vedené Františkem Halasem, v mladém věku tragicky zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. A také mimořádně kladně hodnotím antologii Dámská jízda s podtitulem Skupinový portrét jedné generace-negenerace českých básnířek.

Nakladatelství je aktivitou dvou lidí, přičemž Michael Doubek vykonává civilní povolání lékaře a vysokoškolského pedagoga, vydávání knih je pro ně luxusním hobby, tedy po finanční stránce je spíše ztrátové.

Uzavírají s autory Licenční smlouvu nakladatelskou, redakčně se rukopisům nejčastěji věnuje Ivana Blahutová, ale i prof. Doubek, případně spolupracují s básníkem Karlem Sýsem coby externím redaktorem. Dále spolupracují s několika externími sazeči a tisk probíhá v brněnské tiskárně Tribun EU v malonákladové produkci mezi 100 a 500 kusy. Odevzdávají povinné výtisky do příslušných knihoven. Pokud jde o prodej či propagaci, mají vlastní e-shop a také využívají Kosmas, nicméně reklamu si dovolit nemohou. Recenzně se jejich titulům dostává pozornosti v českém týdeníku LUK (Literatura.Umění.Kultura) a ve slovenském kulturně-politickém internetovém magazínu DAV DVA.

Jsem paní Blahutové vděčná za ochotu a přínosné informace, které mi o své literární vášni poskytla.

Výzva: virtuální návštěva Museo Thyssen-Bornemisza v Madridu

V jarním semestru v roce 2009 jsem pobývala na Erasmu na Universidad Autónoma v Madridu, avšak nepodařilo se mi tehdy absolvovat všechny možné atrakce této hispanofonní evropské metropole. Nyní v době covidových opatření se mi poštěstilo v průběhu zkouškového období navštívit Museo Thyssen-Bornemisza a shlédnout jeho stálou expozici prostřednictvím virtuální prohlídky V běžném režimu činí základní vstupné 9 €.

Z počáteční pozice oranžově dekorovaných stěn vestibulu se lze proklikat do jednotlivých pater a sálů, a kochat se obrazy italských, holandských, německých či iberoamerických mistrů štětce v individuálním tempu. U jednotlivých artefaktů je možné pomocí symbolu "pluska" zobrazit si identifikační údaje o autorovi, názvu, velikosti artefaktu a technice zhotovení. Lupou lze prohlížet obrazy detailně. Spolu s výtvarně nadanou dcerkou nás uchvátila olejová malba na plátně zobrazující dívku v podobě sv. Lucie od Giovanni Antonia Boltraffia zřejmě z roku 1509 instalovaná v sále č. 6.

Výzva: 3 časopisy

V lednu, na počátku roku a s myšlenkou na tuto výzvu v rámci předmětu ISKM03, jsem si pořídila první lednová čísla čtrnáctideníku Tvar, A2 a měsíčníku Host s ideou, že si přečtu nějaké bilanční články o situaci nejen české literatury v roce 2020, případně glosy vztahující se ke covid dopadům na kulturu. Považovala jsem to jako příležitost doplnit si přehled o aktuálním dění v české literatuře/poezii.

K mému štěstí Tvar i Host se shodně rozhodly zabývat se problematikou mladých autorů a témat, která svou tvorbou rozebírají a vyzařují. Host se zaměřil úžeji na poezii a při čtení příspěvku Libora Staňka II., který nejprve pečlivě reflektoval články na dané téma z poslední doby a následně komentoval tvorbu mileniálních poetických tvůrců, se mi vybavil prozíravý výrok Františka Halase: "Poezie je nejpronikavější emanací té či oné doby." Dohledala jsem, že daný článek je k dispozici i ve formě podcastu HOSTCAST.

Ve Tvaru je věnována pozornost nejen poezii ale také próze autorů narozených v rozptylu let 1985 - 2000. Konkrétně poezii se věnuje poměrně mladý básník Jan Škrob. Třetí periodikum A2 obdobné zaměření supluje recenzí na básnickou sbírku Kláry Šmejkalové, nedávné laureátky Literární soutěže Františka Halase.

Dále Tvar i Host reagují na zisk Nobelovy ceny za literaturu básnířky Louise Glückové. Zatímco Tvar nabízí pouze bravurní poetický rozbor lureátčiny poezie, Host otisknul řeč oceněné autorky, ukázku její tvorby, laudatio z pera básníka Petra Hrušky a obsáhlejší portrét zkomponovaný Terezou Markovou Vláškovou.

Výzva: recenze na hru Sid Meier´s Pirates!

Videohry nepatří do repertoáru mých obvyklých zálib. "Herní křeslo" u našeho stolního počítače patří mému manželovi, na němž se od jara 2020 s rozvojem covid situace pravidelně a ochotně střídá s našimi potomky. Mě neláká objevovat stále nové hry, učit se jejich ovládání, vpravovat se do příběhu, realizovat mise a zaníceně o průběhu hraní a dalším zamýšleném postupu debatovat. Pokud se vzácně uchýlím ke hře, jedná se mi především o odreagování bez nadbytečného přemýšlení. Stačí mi málo, hrami mého dětství byly Vlak a Ugh! v MS DOS, jednoduchost je můj přetrvávající a dostačující horizont této kratochvíle. Ač je pravděpodobně v různých ohledech u herních expertů překonaná, baví mě hra s názvem Sid Meier´s Pirates!, o níž se hodlám více rozepsat.

Hra byla vydaná v roce 2004 společností Firaxis Games a umožňuje hráči převtělit se do postavy piráta v 17. století se vzhledem připomínajícím Orlanda Blooma alias Willa Turnera z filmu Piráti z Karibiku. Nejprve si zvolíme obtížnost, nejdominantnější dovednost (šerm, navigaci, střelbu z děla, medicínu či charisma) a počáteční dekádu bukanýrské éry. Hlavní pohnutkou, která nás přivedla na moře, je záchrana unesených členů rodiny, ale také odplata padouchovi, který má rodinnou tragédii na svědomí - Marquisi Montalbanovi.

Můžeme brázdit Karibik pod vlajkou Anglie, Francie, Španělska či Holandska. Za zásluhy získáváme pocty a odměny od guvernérů, ale pokud se rozhodneme řídit se pouze vlastními pravidly, může nás to dostat do maléru.

Na mapě jsou města, vesnice, misionářské stanice, pirátské přístavy a indiánské osady. Na moři přepadáme lodě, ve městech můžeme u obchodníka prodat lup, v loděnici si nechat opravit či upgradovat koráb, v hospodě najímat posádku, od šenkýře či servírky se dozvědět podstatné drby a od poutníka zakoupit díl mapy k pokladu či šperk pro guvernérskou dcerku, který nám může zajistit pozvánku na bál. Postupujeme do čela TOP 10 pirátských kapitánů. Musíme dbát na pohodovou morálku svých mužů, kteří v krajním případě dokáží provést vzpouru. Opětovným setkáváním s guvernérskými dcerkami se prohlubuje naše známost, musíme čelit v souboji s jejich dalším nápadníkem a zachraňovat je ze zajetí u Barona Raymonda. V případě oslňujícího dojmu při tanci získáváme užitečné rekvizity nebo části map k lokaci bájných měst jihoamerických Indiánů. K šermu i tanci je zapotřebí pohotově ovládat příslušné klávesy v číselné části klávesnice. Zatímco při ohánění šavlí lze máchat stylem "hlava nehlava" a docílit porážky soupeře, u tance je nutné být pečlivější v následování instrukcí partnerky, která nám naznačuje další krok gestem ruky. Mezi totální ostudou a ziskem hodnotného daru jsou k dispozici ceny útěchy: slečinka nám pošeptá, kde se skrývá nějaký protivný zločinec. Protivný, protože v levém horním rohu se nám rozšiřuje řádek "questů" a rozčiluje mě, že zločinci mají portrét jako přes kopírák a vygenerovaná zaměnitelná jména typu Mr. X. Farthingsworth.

Během hry můžeme kdykoliv nahlédnout do kapitánského deníku, v němž vidíme, kdo s kým válčí (a kde máme šanci získat povýšení, anebo kdo na nás vyhlásil jakou odměnu a hrozí nám u nich žalář), pořadí mezi piráty, objevené poklady, bájná města, pokrok při záchraně členů rodiny a srdíčkový progres u jednotlivých potencionálních nevěst, z nichž si nakonec můžeme vybrat adeptku k uzavření manželství, a zpětně si přehrát animace k dosaženým milníkům.

Hru lze kdykoliv - v každém městě - zkusmo ukončit při zvolení možnosti rozdělit kořist. Buď vyplatíme posádku a po předepsaném čase odpočinku pokračujeme ve hře na stejné či zvolené následné úrovni obtížnosti s revitalizovaným osazenstvem lodi. Anebo vybereme variantu "odejít do důchodu", po níž si smíme přečíst o našem osudu a zisku. Nicméně je vyžadováno potvrzení, zda v této fázi chceme opravdu skončit, anebo se chceme vrátit do hry a docílit osvobození a znovu shledání s našimi příbuznými.

Uznávám, nejsem běžným hráčem, aktuálně je pro mě absolvování celého scénáře hry časově náročné, ale mám s ní již desetiletou zkušenost. Netroufám si vystihnout celkovou herní dobu splnění předepsaných cílů s myšlenkou na dětské hráče, kterým dovolujeme hrát maximálně 1 hodinu denně. Sama odehraji cca 3 hodiny za měsíc. Náruživý hráč by však mohl hru zvládnout za týden. Vzhledem k rozdílným startovním pozicím vlivem úrovně obtížnosti, zvolenou dovedností či letopočtem startu hra nabízí variabilní průběh navzdory některým jasně daným momentům.

Snad neurazím pamětníky a vášnivé hráče Pirátů z let cca 2004-2006, když nyní v roce 2021 navrhnu hru jako obstojnou zábavu méně náročným/méně zdatným a příležitostným hráčům, případně dětem ve věku 10-12 let, které už něco vyzkoušely, setrvávají pod dozorem rodičů, avšak jsou ochotné vyzkoušet nějakou retro hru.